TATROSKA

Mé srdce je jen starým oprýskaným domem
Co sám opuštěný na kopci stojí
Nahlodán je časem, ne však bleskem ani hromem
Co do něj uhodit se bojí

A stejně jak v mém srdci je v tom domě jedno velké prázdno
Nikdo se tam už dlouho nesměje
Jak se tak dívám od stropu až na dno
Vidím jen uschlou větev – můj strom naděje

Ten barák víc než domu podobá se krytu
A jako v krytu se tam taky občas schovávám
A jen šedá myška – zbytek mého citu
Se snaží utéct, ale neví jak a kam ...