TATROSKA

Jsou moje rána světlá i temná
V mysli mi ulpívá tvář tvoje jemná
Někdy si nejasná a někdy zase jasná
I při blbé fantazii ruku si peřinou skryji

Někdy mé ráno chytnou nostalgické křeče
To už je jedno jestli v leže nebo v kleče
Napětí stoupá a já pod Tebou klesám
Někdy se drhám a pak prostěradlo trhám

Běhávám za Tebou po celém pokoji
Ty jsi ta co mé srdce dokonale podojí
Já jenom v trenkách, ty jak jsem si tě stvořil
S tebou jsem ožil dáváš energii do žil

Jsi moje můza jen ty mě umíš chápat
To už ze mě leze další skvělý nápad
A druhý a třetí, pak podívám se na ně
Někdy jsou toho vážně plné dlaně