TATROSKA

16.11.2007, Bambus Kapitola 1: Genesis

"Kdyby se něco posralo, tak dělejte, že nic...oni to stejně nepoznají" Štepa

Všechno to začíná jednoho krásného listopadového večera v Mexiku. Za kapelu jako takovou by jsem byl strašně rád, kdyby jsme svůj první koncert hráli v zahraničí, bohužel ale (nebo bohudík, ono přece jenom hrát po boku mexických mariachi není žádná sranda, hlavně když hrábnou do strun a nasadí to své tříoktávové tremolo se silou rozzuřeného býka) se jednalo o příjemný podnik Mexiko v Příboře. Nějakou zvláštní kouzelnou shodou okolností jsme byli pozváni na stužkovací večírek 4. ročníku kopřivnické průmky (a určitě to nebylo tím, že to byl stužkovák Pedrose a Honzíka). Hnedle jsme tuto příležitost chytili za pačesy a hurá za nima.
16. listopadu jsme si tedy po zvyku našich mexických vzorů v čele s Antonio Banderasem zabalili do pouzder své ohnivé kytary, nabušené saxy, pekelné bicí, neústupný pozoun, nepřemožitelnou trumpetu, naše devastující hlasivky, ocelovou plácačku rumu kalibr 40 a vykročili napřed našemu osudu skáčkařů. Se západem slunce jsme vkročili sebejistým krokem do sálu za ohlušujícího řevu 30 notně posilněných maturantů, kteří nás vítali jako své hrdiny přínášející jim jejich toužebně očekávanou živou hudbu. Bohužel pozounová část kapely ještě stále nedorazila ze své služební cesty po Slezsku a tak jsme rozdělali bicí, zahřáli nástroje a své nitro a čekali. Po nekonečných minutách se do sálu vřítil Honzík se svým pozounem a už se mohlo na plac. Publikum bylo nažhavené do běla a my jsme do nich hned napařili první salvu našich songů. Zaručeným rozjezdem byla Instrumentálka se solem v podání rychloprstého Štěpy, následoval pomalu-rychle-pomalu zahraný Lacko, který byl uveden krásnými slovy Honzíka "následuje písnička s psycho názvem, kterou jsem napsal, když jsem měl tak dvojku v krvi", klidnější Francouska s Weslovým solem. Dalším kouskem byl Aktimel, po kterém se k našemu velkému překvapení z davu najednou vynořil Vojta (malý to vzrůstem, velký to nápady) a donesl k občerstvení každému členovi kapely jeho vlastní příruční lahvičku aktimelu (ano aktimel...o obsahu se však zmiňovat nemusíme), publikum bylo neuvěřitelné a tak jsme jeli dál. Nohy na stůl, Baroš (ten roztančil i vedle stojící pány štangasty) a k našemu velkému překvapení jsme zařadili i Betrug...
Ani jsme nečekali, že na našem prvním koncertě (někteří tomu sice říkali "veřejná zkouška", ale to nevadí) by jsme mohli objevit tak vstřícné publikum jako tehdy. Další songy přicházeli samy a přidávalo se a přidávalo, až si už ani nepamatuji kolik se toho přidalo. Jisté je, že kolem 1 hodiny jsme se sbalili, odvezli věci do zkušebny a někteří pokračovali v jízdě v nejbližší hospůdce.

Prolog

A Hle! Přišel Martin a další Martin a další a dalšííí(celkem 4) a Petr a druhý Petr a Michal a Jan a již tu jest oněch osm Veličkostí jež můžeš mladý gympláče či průmyslováče vzývat coby své modly a idoly, psát o nich do Bravíčka a do deníčku a vzývat a vzývat je v nekonečném pogu!!! Neboť jak praví ona kniha, seber své stádo, sandály, onuce, dvacku na pivo + desátek na vstupné a jdi!! neboť právě tehdy se oprostíš od veškerenstva konzumních věcí a vychutnáš si opojnou chuť svobody.