TATROSKA

Historie

Začalo to velmi slibně, téměř jako zábavná próza od Karla Poláčka (nějakého pána s růstovou hormonální vadou, pocházejícího z východní strany Těšína). Bylo nás 8. Chtěli jsme vytvořit skupinu synchronizovaného plavání. Čili asi takhle: My hoši, co spolu chodíme na bazén...

Pak s neskrývanou radostí jsme se ponořili do ucha jehly a za pomoci silné paže (alkohol) jsme vylezli z nosní dírky. Zjistili jsme, že jsme totálně střízliví a že místo aquabelingu děláme muziku.

No co, Rečisa stejnak nechtěli pustit do bazénu, protože je zarostlý jak leknín bez k. On ale né, že má vousíky rád a že si je oholí až po svatbě. To taky není špatné, Štěpa by stejně nenarval hlavu do koupací čepice nebo ehm ... něčeho podobného. (*)

Je to zvláštní, řekli jsme si, co to je? Pohledy zmateně hleděly na nebohé nástroje z ničeho nic ocitnuvší se v našich silných plaveckých pažích. Teda až na Rečisa, ten měl v rukách jen dva ohoblované klacky. Zůstalo mu to doteď. Zvolali jsme „oj ty štědrý večere“ a začali vařit marmeládu.

Topry sice měl par byrokratických pindů, jakože už si vybral plavky a mamka mu je zaplatila, ale posadili jsme ho do koutku, vrazili do ruky kytaru a on zjistil, že to je jako kalkulačka na jazzové akordy a spokojeně cucal palec.

Bambus byl velice nadšen, že jeho nástroj vydává zvuk Rum+B, metaforicky korespondující s jeho oblíbeným pitím. Navíc mohl do každého tónu vložit vlastní iniciálu (čili kus sebe s Rumem). Taky víme, že všechno co je od Bé ... Takže, kdyby se někomu zdálo, že nám to hraje blbě, Bambusem to určitě není.

Hanys se vždycky rád o něco tahal - o holky, holky za sukně, teda za copy. Některé tahal z bryndy, jiné z hospody aby z nich vytáhl jejich drobné či cigára. Rád o tom všem prozpěvuje. A jedou se tahal s bílou porcelánovou mísou značky Jika o záchodovou trubku, až ji vytahal do kónického tvaru i se snižcem. Hanys byl vždycky taky trombon.

Štěpa se narodil s pyskem u mašiny (ne u maminy, ale u mašiny, čtěte dobře), což by nám ve vodě bylo stejnak prt platné, ale velmi rád touto formou vyjadřuje své „kňů“, popřípadě „gřá“. V akusticky tříštivých prostorách by se měl prokazovat zbrojním průkazem, neboť je zde jeho tón tříštivější než tříštivé střely dumdum, zvláště je-li trochu třísklý.

Byl to fakt úlet. Četné davy slídilů, kterých se najde mrtě vždy, když vzniká něco nového a zavání to slávou, bazénem a perníkem (i když Pedros už se taky těšil na chutňoučké pardubánky), prchaly před Weslovým smíchem, jenž by se dal přirovnat snad jen k čarodějnici, vřeštící při skupinovém sexu (jak jsem již jednou napsal ve slohové práci v jazyce českém). Nutno říct, ze Weslo je bejk a ten svůj tenor (tenor - z latinského slova Tenere=držet) drží fakt dobře.

Pedros vehementně tvrdil, že chce hrát taky na ságo, bo je největší tvrďák ve Studénce. Později jsme zjistili, že se pod jeho zdánlivě tvrďáckým výrazem skrývá podmanivá Candy Dulfer, což poznáte už jen podle toho, jak smyslně žužlá svůj saxofonový plátek značky Vandoren - ten nejtvrdší.

Já chtěl být vždycky popelář a kosmonaut a mít kapelu a hrát na kytaru. Splnil jsem si 2 sny ze 4 a vyhulil zesilovač, aby to všichni slyšeli. Kluci přiložili svá ouška (Topry pouze zvedl uslintanou bradu od svého hmatníku) a řekli: Hm, tak ty jsi taky kytarista a tímhle nás na každé zkoušce budeš srát.

A začalo se hrát ...

Pozn. autora pod čarou:
(*) ,což by byl návrat do poněkud prenatálního stádia, ovšem ve kvazireverzibilním* smyslu.

Pohádka, aneb jak postavit dům