TATROSKA
| Online: | 2 |
|---|---|
| Dnes: | 50 |
| Za týden: | 1621 |
| Za měsíc: | 1077 |
| Za rok: | 76860 |
| Celkem: | 251923 |
Bible
| Kapitola 10: Vstříc valašskému publiku "A kde je Hanys???" "Ale, tak trochu si šel pokonverzovat s mísou a tak se jí zalíbil, že ho nechce pustit..." Topry a Twns Pokud byste v hlavním městě všech Valachů (Valašském Meziřití) hledali klub Café Song, museli byste jet do míst s největší koncentrací panelových domů. Mezi nima nenápadný podzemní klubík, mimochodem na koncerty jak dělaný, nám padnul do oka hned. Byla to zároveň „zkouška“ kapely, jak si s koncertem poprvé (a zatím naposled) poradí bez zpěváka. Hanysek totiž marodil stylem stejným jako jeho bráška když jsme hráli v Opavě – postel – záchod – postel – záchod – záchod – záchod. Vyhládlí po dlouhé, půlhodinové cestě jsme objednali pizzu, po které se zaprášilo, že ani hbité bubenické ruce Michalovy nestačily zachytit poslední kousek řítící se do chřtánu Pedrosova. Mimochodem – střevní chřipky našich dvou sourozenců mají nejspíš souvislost právě s pizzou, jelikož v Opavě, kdy trůnil na WC Twns – jedli jsme před koncertem taky pizzu. Zajímavá blbost že? Snad bude mít zase někdo zažívací problémy, protože na pizze ujíždíme.:) Pódium se nám otevřelo po 20 hodině. Mezitím se klubík pěkně zaplnil a Tatroska za vůdčího hlasu a místy mírných textových úprav Twinse coby zpěváka (zvládl to skvěle, texty se učil ještě cestou v autě), ukázala, že má skákající a pogující dav správně pod SKAkontrolou. Po tomto koncertě jsme museli poprvé začít snášet pochvaly nám neznámých přítomných fanoušků i zvukaře za odvedený výkon. Děkujeme! Po nás se objevila tenkrát začínající, ale výborná ska-punková kapela z okolí Olomouce 380V. Střihla pár kousků vlastních, pár od Tleskače a připravila pódium pro pravý punkový vývar v podání partičky Konte-in-air. Štěpa doplatil na jejich tvrdé rytmy a v pogu si ošklivě namohl kotník. S členy této kapely jsme nakonec zahráli společně pár písní (padly tam i nějaké naše), nakonec padla Sweet home Alabama a klub pro tento večer přestal vysílat zvukové vlny. Tím jsme se skupinou Konte-in-air navázali vřelé a přátelské vztahy. Dodnes chodí jejich frontman se svou slečnou na některé naše koncerty - děkujem. Asi je to omluvné gesto za Štěpův kotník. Rovněž děkujeme zatím nejpřátelštějšímu a nejpohodovějšímu zvukaři, který nás zatím zvučil. Nakonec jsme na zeď za pódiem nakreslili na památku logo kapely a šlo se k autům. Ještě před odjezdem asi ve 2 ráno Štěpa řekl Toprymu ať nastartuje auto a nechá otevřené dveře a ať už všichni nasednou. Pak jsme uslyšeli půlminutový úryvek z melodie budíčku pro vojáky v podání Štěpova ještě stále neunaveného tónu. Lidi, kteří z paneláku poté vzbuzení vylezli a začali nadávat kdo je budí, jsme už neslyšeli, bo jsme úspěšně ujeli. |
| Kapitola 9: Kouříš, kouřím...kouříme "Hej, co dělá ten knoflík, na kterém je napsáno dým???" "Ty vole, a ty že deš na vysokou školu?!" Bambus a Štěpa Když odpadne koncert, je to nemilé. Ještě nemilejší je, když ten koncert je s celkem známou kapelou. A úplně to nejvíce úpa nemilé je, když vám volá ve čtrvtek večer Štěpa, že by chtěl u vás v klubu udělat v sobotu koncert... Takhle nějak si museli připadat lidi v příborské Slavii, kde jsme se po odložení koncertu s PSC (ne, není to žádná choroba, kterou zase chytil Hanys) neboli Prague Ska Conspiracy, rozhodli uspořádat 17.května koncert. Na koncert jsme si pozvali jenom nejbližší okruh známých a bylo hned zřejmé, že koho v publiku nebudeme znát, ten zabloudil. Ale i tak nás naplněnost Slavie mile překvapila. Sice tam byli jenom známí, ale občas se tam mihla nějaká ta tvář cizince. Koncert to byl v celku podařený, každý se mohl rozpařit, bo místa bylo dost. Každý se mohl opít, bo chlastu bylo taky dost. Jediným problémem byla Štěpova a Bambusova posedlost mašinou na dým. Během půl minuty byli tito dva exoti schopni udělat ze Slavie pouze rozmazanou skvrnu schovanou uvnitř hustého dýmu. Vrcholem celé akce výtržníků byla jejich snaha zjistit, jak to uvnitř daného přístroje vypadá, když se z něj zrovna dýmý, a proto neváhali, a strčili do něj okamžitě své chlupaté hlavy, aby se mohli pokochat krásami onoho přístroje. Na konci jsme se ještě domluvili s partičkou příborských hoperů z Rebelie na společném jamu. Bambus konečně mohl uplatnit své dlouholeté poslouchání Rage Againt The Machine a vyřádit se na své lesklé basovce, a ostatní také nezůstali pozadu a přispěli svými improvizacemi k celkovému výkonu MC Tatrosky. |
| Kapitola 8: Hluboko vnořeni, skáčkem vzpruženi "Kluci tady jsem vám dala do šatny nějaké ovoce..." "Aha...a tekutá podoba by nebyla???" Iva a Štěpa Je záhada proč seskupení, které se hrdě hlásí ke kopřivnickému městečku, ještě neodehrálo ani jedno vystoupení na půdě města, jehož největší továrnu si vybralo jako krycí zástěrku pro své kreativní choutky. Ale ten čas, kdy se osm rozporuplných osobností mělo ukázat, nakonec přišel. Vzpomněli si na nás hodní lidé města kopřivnického a dostali jsme nabídku si zahrát 26. dubna na Kopřivě spolu se slavnými The Chancers. Tato pražská skupina v nás vzbuzovala respekt jak se patří, taky jsme ze zkušebny pomalu nevylézali a Twns z toho měl noční můry, ve kterých se zničehonic objevovaly kytary, které ho chtěly rozsápat. Nakonec jsme ale sebrali své fidlátka, dali hubičku našim slečnám a vyrazili jsme dobývat doupě všech undergroundových bohů z Kopřivnice a přilehlých několika málo států, Noru a její Blue Saloon... Kluci z Chancers už byli na místě, jelikož přespávali v jednou z hotelů a rozhodli se přijít nazvučit jako první (během tohoto obřadu všechny Trosky seděli v rožku a ani nepípli) a pak jsme se šli nazvučit my. Nazvučili jsme nejdříve nástroje, pak i sebe a nakonec jsme nazvučili játra. Protože jsme hráli až kolem půlnoci, rozhodli jsme se bezcílně potloukat po rozlehlých prostorách Kulturního domu, každý s jiným cílem. Štěpa a Bambus hledali nejbližší výčep, Twns a Hanys hledali nejhezčí slečny, Topry a Michal hledali nejlepší způsob, jak se zabavit, Pedrose hledal nejpotřebnější to věc, ladičku, a Weslo nehledal nic, protože už všechno má. S úderem dvanácté hodiny Iva mávla, Caruzo mávl, Hanys mávl a už jsme spúšťali... Bylo dechberoucí kolik věrných fanoušků se na nás i tentokrát přišlo podívat, bohužel všechny zastínila jedna z největších ikon kopřivnického nebe Arnie. Jeho divoký tanec, nespoutaný řev a rozevláté oblečení dodávaly večeru tu správnou atmosféru. Jakmile jsme odehráli, přišli na řadu Chancersáci, odehráli taky svoje a mohlo se jít kalit. Ze všech členů Tatrosky, kteří se afterparty zúčastnili, se nejvíce odvázal Topry, který následně napodoboval celý letecký park ČSA a následně se snažil vyrobit sochu Davida za pomoci pivního kelímku a trsátka. Celá společnost okolo stolu se nakonec shodla, že kdyby Topry na sobě ještě trochu zapracoval, mohl by jít dělat sochaře pro společnost Mutanti s.r.o. |
| Kapitola 7: Zjevil se Bůh a pravil: "Kde máš přezuvky, loupežníku!?" "Bambus, já tě prozvoním a ty pro mě pak přijdeš, já se těch gympláků bojím..." "Já sem ale taky gymplák, vole...!!!" "Jo, ale s chováním průmyslováka..." Twns a Bambus V pořádí náš 5. veřejný koncert se uskutečnil na příborském MGP, některým také známým pod názvem Maťovi Galejní Prostory...Tento ústav plný zdivočelé zvěře, skrývající svá prapodivná tajemství, se rozhodl uspořádat 21.dubna ve své krásné, nové, červené tělocvičně festival, na kterém by se prezentovaly kapely, ve kterých vystupují členové galejních tříd z daného zařízení, a jelikož si zde odpykávali svůj poslední rok i Bambus a Rečis, bylo jasné, že se na podiu, které stálo na podlaze tělocvičny, objeví i seskupení Veselých Bratří z Tatrosky... Budíček (telefonující Bambus: "Kde kurva ste???"), ranní rozcvička (Bonver), vydatná snídaně (pár piv), vyčištění zubů (panák myslivce), záchod (*****) a pak hurá nastoupit povinnou službu na podiu. Všichni si oblékli své papučky a mohlo se jít hrát...publikum bylo opět výjimečná. Bambusovi a Rečisovi spolužáci se i přes zákaz "uvolnili" z vyučování a přišli podpořit své spolugalejníky a jejich spoluhráče...Naše srdce zaplesala nad nápisem Tatroska, která držela v ruce jistá děvčata, která se nabála dát na jevo svou zálibu v malování písmenek na papír...Opět jsme ale měli o trošku méně songů než obecenstvo vyžadovalo a tak jsme i tentokrát přidávali opakované věci, ale nikomu to nevadilo, a jelo se dál...potom už nás čekala jenom sladká šatna (kterou bohužel během naší nepřítomnosti použil jistý podnapilý mladík jako sprchu) a sladký návrat do našich domovů... |
| Kapitola 6: Čaj, dýmka a zázvorové pivo "Ale já se slyším dobře..." "Se nediv, když sedíš na kombu a posloucháš prdelí..." Bambus a Weslo Jak to tak s začínajícími kapelami bývá, většina koncertů se domlouvá přes známé. Tento koncert nebyl výjimkou... Vše začalo tak, že se narodil Weslo. Weslo byl velice dobře vychován a také vzdělán. Za několik málo let Weslo potkal Blanku, která byla taktéž vychovaná a vzdělaná. Weslo byl dokonce tak vzdělán, aby mohl hrát v kapele, a vzdělaná a dobře vychovaná Blanka proto vykouzlila brilantní nápad, že by si tato kapela mohla zahrát u nich v olomoucké čajovně. Tímto to všechno začalo. Následovalo úmorné cvičení a zkoušení, a poté následné stěhování a přesouvání z místa A, kopřivnické doupě asi 100 metrů pod zemí pojmenované zkušebna, do místa B, čajovna v Olomouci. Tento zdánlivě jednoduchý přesun, který normálnímu smrtelníkovi trvá přibližně 2-3 hodiny, byla část kapely, mělo by se podotknout, že ta vedená navigátorem Bambusem a řidičem Pedrosem ("Kluci nebojte já vím, kde to je..."), schopna zvládnout za neuvěřitelných 5 hodin, které strávila příjemnou objížďkou celého Olomouckého kraje a přilehlých několika regionů, ve snaze najít požadovanou čajovnu. Pouze jako zázrakem nakonec narazila na Štěpu (tím narazila je myšlen skutečný náraz, kdy Pedros málem Štěpu přejel u krajnice), který je čekal s Weslem před čajovnou a vyčerpané a hladové je tam dovedl. Myslím, že se dá říct, že Té & café Kratochvíle bylo jedno z nejhezčích prostředí, v jakém jsme kdy hráli. Koncert samotný jsme pojali v tzv. unplugged verzi. To obnášelo to, že Twns si ztlumil kombo (celý akt byl provázen křikem, pláčem a několika údery hlavou proti zdi), Topry si ztlumil kombo (tento akt se obešel bez výtržnosti), Bambus si ztlumil kombo (jelikož byl nemocný, v dané situaci mu to bylo absolutně jedno), a Michala jsme ztlumili tím, že jsme mu zapomněli vzít z doupěte činely... Publikum sice nebylo početné, ani se nepogovalo, neřvalo a nepařilo, vlastně všichni přítomní seděli a popíjeli čaj a kouřili dýmku, ale na druhé straně byli lidé neuvěřitelně vřelí a vděční a ocenili naše muzikantské ručičky a hlásky... Po koncertě jsme se uvelebili na pohovky a pokuřovali vodárnu..pili čaje...diskutovali o podstatných pravdách života, jako třeba jakou barvu má zázvorové pivo...a nakonec jsme z Olomouce odjížděli sice unavení, zato ale spokojení. |
| Kapitola 5: Vyslání na první pouť V sobotu byla kapela vyslána na první dalekou pouť za hranice kopřivnického a dokonce i příborského revíru. Do Opavy do klubu Jam. Řidič Topry s konstatováním, že ví, kde zmíněný klub je, se aspoň naučil nazpaměť opavskou mapu ulic, když mu poté duchapřítomný Bambus řekl, že tudy už jsme jeli pětkrát a že vlevo je nádraží. Ještě že to řekl, protože Toprymu se poté obnovila v hlavě mapa, kterou večer předtím studoval a podle nádraží klub našel. Klub připomínající liščí noru zkříženou s katakombama (ani v jednom jsem nebyl, ale myslím že by to tam tak mohlo vypadat) byl ještě docela prázdný. Následovalo dlouhé čekání na Pedrosa s Michalem, kteří to museli vzít přes Ostravu, a tato asi 50 km zajížďka jim trvala skoro 2 hodiny. Mezitím si zbytek zašel vedle na pizzu, aby měl dobrý základ. Teda kromě Twinsa, jehož nejlepším kamarádem v tento den bylo živočišné uhlí a záchodová mísa. Ten dobrý základ spíše postrádal. No, po bouřlivém přivítání a vynadání op(ozd)ilcům jsme přišli zpět do Jamu, který se mezitím docela slušně zaplnil. Vše už bylo nachystané, takže jsme začali hrát. „To jsem nebyl já, to byla moje kytara.“ Ano, těmito slovy promluvil Topry k davu po prvním zahraném tónu Instrumentálky, neboť jeho efekt byl nejspíš vystaven nečekanému otřesu a z kytary se poté ozvalo něco mezi zvukem přistávajícího letadla a hodně pokaženým boosterem. To trochu znejistilo Hanyse se Štěpou. Asi měli pocit, že to Topry nezvládá, ale po hlášce z publika: „…to je jako celé?“ se začalo znovu. Tentokrát úspěšně. Efekt potom už selhal jenom jednou. Pak ho totiž Topry vypojil a mezi čistým a zkresleným zvukem pak přepínal rukou tlačítkem na kombu. Tento efekt už s náma nehraje. Koncert byl v plném proudu. Jak se pogovalo a skákalo už popisovat nebudu, je to furt dokola. Jak jinak taky na SKA že? Koncert proběhl nakonec úspěšně. Obavy hry s jednou kytarou se sice potvrdily, ale nakonec to snad vážnou újmu nemělo. Pár skladeb jsme opět zopakovali, když to teda lidi chtěli, ale už toho nebylo tolik jako v Neptunu. Chvíli jsme zůstali a pak hurá domů. Aby toho Topry ten den neměl málo, tak při vyjíždění z parkoviště, kdy sám navigoval Pedrose při couvání se slovy můžeš, můžeš, mu Pedros polámal nárazem SPZetku. Tolik slova z naší první daleké pouti. |
| Kapitola 4: Opět doma u Boha "Tak a tady se ovládají světla...kdyby ti něco nešlo, tak se na to vyser...jebni do toho a ono se to možná rozjede. Jistější ale bude to zapnout všechno a nechat to běžet. Sice budete jako na diskotéce, někomu z toho může být špatně a občas jsou tu i nějaké ty záchvatky, ale s tím se počítá..." Po velice náročném silvestru, kdy si všichni členové sdružení přátel hudby Tatroska volali jako o život a přáli šťastné a veselé (ano, ano...někteří jedinci jako Bambus byli krapet pozadu), se najednou vyskytla opět možnost zahrát si v Neptunu. Nuž tak proč ne, že? Tentokrát jsme si ale prozíravě dovedli předkapelku.Štramberští Unstable nabudili publikum a dali nám možnost se na koncert řádně připravit v útulných prostorách přeplněného baru. Očekávání, že příjde mnohem méně lidí než minulý měsíc nám trošku nevyšli. Lidí ještě větší mraky, tudíž se dodatečně omlouváme všem, kteří se tam už nevlezli... Unstable hráli...my pili a pili...(tento krok se opakoval vícekrát) až na konec byl čas nastoupit na šichtu. Opět nespoutané pogo, opět lokty až v obličeji, opět bujné vnady před námi. Trička se zvedala, lidi pařili a my jsme si to opět užívali jak to jenom umíme.Nakonec poslední tóny dozněli a opět mohli nastoupit Ska-P a jejich poslechovka. |
| Kapitola 3: Bůh moří a vod "Hrej, vole, hrej...to je jedno, že jsme to už hráli, hlavně k**** hrej" Hanys První veřejný koncert na slovo vzatý (jako že se vybíral nějaký ten desátek) by se mohl přirovnat snad k vesnické zábavě, ale v takovém stylu, že samotní Ska-P nedělali na prvním kšeftu takový rachot(je to sporné a zavádějící, někdy si to musíme s nima vyříkat). Přesunuli jsme se z jedné příborské hospody do druhé. Do té, která se stala naší nejmilejší a první,do té, kde se schází na koncerty nejlepší společnost, do Neptunu. Nanosit věci, upravit podium, nalít si čaj, do něj rum a pak se dívat jak se to plní a plní, chodit mezi stoly a užívat si pocit nadcházejícího koncertu, kde jsme neměli být posluchači, nýbrž ti...jak se tomu nadává...jo...hudebníci. Naladit nástroje i sebe na tu správnou frekvenci a už to můžem rozjet. Lidí mraky, což nám fakt zvedalo náladu, velice rychle se celá zábava strhla do divokého poga, které místy přerůstalo vyhrazené meze pogovacího prostoru a do našeho mini podia občas vletavaly ostré lokte, okované boty a překypující vnady některých žen. Zakouřeny klubík, spocená těla se o sebe třou bez ustaní v poskokovém rytmu, který udává zběsilá banda maníků s pochybnou minulostí dechnového undergroundu, pouze jedním kytarovým kombem a efektem, který byl ochotný nečekaně se vypnout při každém větším otřesu…nicméně se to válcovalo a válcovalo, vytleskávalo a vytleskávalo a skladby se opakovaly a opakovaly což jsme si obkecávali tím, že je to přece jen první pořádny kšeft a že příště už to dělat nebudem (naivní to idea)…nakonec se veselé osazenstvo doskakovalo, na poslechové části, kterou vyplňovali převážně Ska-P a taky na rumu atd. |
| Kapitola 2: Návrat „A myslíš, že budou tak ožralí, aby na nás pařili?“ „Neboj, kdyžtak jim zapálíme v tom sále kupu travky, a oni se roztančí...“ Bambus a Štěpa Dva týdny uběhli jako voda a my opět stáli před Mexikem se svými nástroji připravenými k použití. Vevnitř na nás tentokrát čekala trochu jiná cháska. Dnešní datum, 30.11. 2007, si jako svůj stužkovací den vybrali příborští gympláci. Dalo by se říci, že jsme byli už v tomto stylu večírků zavedená kapelka, ale každý koncert je jiný a tento nebyl výjimkou. Bambus už čekal vevnitř a sledoval situaci (tím chceme říct, že hlídal bečku, aby ji nikdo náhodou neukradl) s jeho čtvrtým pivem v ruce. To víte, když se 7 členů kapely opozdí o půl hodiny, ono to jednoho malého basáka znervózní. Opět jsme vyložili celý aparát z vozu, odnesli do sálu a spustili pařbu... Na dnešek jsme si připravili jeden flát na víc...a to vypalovačku z Pulp Fiction (jelikož byla tématem stužkováku mafie a my chtěli být aspoň trochu tématičtí). A přidávalo se a přidávalo. Publikum jásalo (někteří se dokonce přidali a hráli na naše nástroje...tímto zdravíme Wozyho, našeho zastupujícího basáka.......někteří hudebníci pařili v sále......tímto zdravíme našeho stávajícího basáka Bambuse:-) ) Maturanti pařili jako o život, my pili jako o závod a všechno klapalo jako hodinky. Za 2 hoďky zdrcujícího skáčka jsme to zabalili a šli do hajan. Všem se nám zdáli krásné sny o koncertě, nástrojích a ženských. |
| Kapitola 1: Genesis "Kdyby se něco posralo, tak dělejte, že nic...oni to stejně nepoznají" Štepa Všechno to začíná jednoho krásného listopadového večera v Mexiku. Za kapelu jako takovou by jsem byl strašně rád, kdyby jsme svůj první koncert hráli v zahraničí, bohužel ale (nebo bohudík, ono přece jenom hrát po boku mexických mariachi není žádná sranda, hlavně když hrábnou do strun a nasadí to své tříoktávové tremolo se silou rozzuřeného býka) se jednalo o příjemný podnik Mexiko v Příboře. Nějakou zvláštní kouzelnou shodou okolností jsme byli pozváni na stužkovací večírek 4. ročníku kopřivnické průmky (a určitě to nebylo tím, že to byl stužkovák Pedrose a Honzíka). Hnedle jsme tuto příležitost chytili za pačesy a hurá za nima. 16. listopadu jsme si tedy po zvyku našich mexických vzorů v čele s Antonio Banderasem zabalili do pouzder své ohnivé kytary, nabušené saxy, pekelné bicí, neústupný pozoun, nepřemožitelnou trumpetu, naše devastující hlasivky, ocelovou plácačku rumu kalibr 40 a vykročili napřed našemu osudu skáčkařů. Se západem slunce jsme vkročili sebejistým krokem do sálu za ohlušujícího řevu 30 notně posilněných maturantů, kteří nás vítali jako své hrdiny přínášející jim jejich toužebně očekávanou živou hudbu. Bohužel pozounová část kapely ještě stále nedorazila ze své služební cesty po Slezsku a tak jsme rozdělali bicí, zahřáli nástroje a své nitro a čekali. Po nekonečných minutách se do sálu vřítil Honzík se svým pozounem a už se mohlo na plac. Publikum bylo nažhavené do běla a my jsme do nich hned napařili první salvu našich songů. Zaručeným rozjezdem byla Instrumentálka se solem v podání rychloprstého Štěpy, následoval pomalu-rychle-pomalu zahraný Lacko, který byl uveden krásnými slovy Honzíka "následuje písnička s psycho názvem, kterou jsem napsal, když jsem měl tak dvojku v krvi", klidnější Francouska s Weslovým solem. Dalším kouskem byl Aktimel, po kterém se k našemu velkému překvapení z davu najednou vynořil Vojta (malý to vzrůstem, velký to nápady) a donesl k občerstvení každému členovi kapely jeho vlastní příruční lahvičku aktimelu (ano aktimel...o obsahu se však zmiňovat nemusíme), publikum bylo neuvěřitelné a tak jsme jeli dál. Nohy na stůl, Baroš (ten roztančil i vedle stojící pány štangasty) a k našemu velkému překvapení jsme zařadili i Betrug... Ani jsme nečekali, že na našem prvním koncertě (někteří tomu sice říkali "veřejná zkouška", ale to nevadí) by jsme mohli objevit tak vstřícné publikum jako tehdy. Další songy přicházeli samy a přidávalo se a přidávalo, až si už ani nepamatuji kolik se toho přidalo. Jisté je, že kolem 1 hodiny jsme se sbalili, odvezli věci do zkušebny a někteří pokračovali v jízdě v nejbližší hospůdce. |
| první | předchozí | 1 2 | další | poslední |
| Strana: 1 / 2 Celkem: 11 záznamů. |
Pro členyOptimalizováno pro prohlížeče Firefox 2 a Internet Explorer 7© Michal Rečka 2008